Deštivou Francií až k Mallos de Riglos

Po 15 hodinách v autě dorážíme do soutěsky Tarnu v provincii Languedoc- Roussilon.  Na pláních poletuje sníh přecházející v déšť , teplota kolísá kolem 4°C. Nacházíme velký převis s ruinami starých kamenných domů –  toho času parkoviště pro piknikáře a neoficiální kemp nadějných lezců východního bloku.

Bydleni v Tarnu

Cedule „feu interdit“ nás ubezpečuje, že bezpečnější bude vařit v otevřeném kufru auta. Příštích několik dní si užíváme nepřetržitého mrholení střídavě v cestách chráněných alespoň zčásti převisem a střídavě při vaření u auta.

Destivej tarn

Vzpomínám na péřovku doma ve skříni.

Nakonec vyrážíme za lepším do sousednído Špáňa. Za deště přejíždíme zasněžené Pyreneje a o půlnoci stavíme stan kdesi nedaleko Rodellaru. Ráno se přesouváme do kempu, kde přestává pršet. Jdeme na obhlídku oblasti – parádní údolí přírodní rezervace obsypané skalkami, ze kterých nejzajímavější (pro nás momentálně jen na pohled) jsou táhlé převisy od 7b. Druhý den lezeme na slunci v sektoru El Camino, který nabízí velké množství cest v obtížnostech 6b – 7a. Klasa mi tady připadá vcelku rozumná až měkká.

sektor delfin

Další den nás čeká dobrodružná vycházka hraničící s kanyoningem, návšteva obří pokaděný jeskyně a konečně lezení pěknejch cest v epesním sektoru delfín, k němuž se sice musíme brodit, ale výhledy stojí zato.

Nazítří mě finálně klátí jakýsi vetřelec v krku, který byl dovezen z Francie. Nasazuju inhalační antibiotika, která ho udržují ve  zvladatelných mezích, nicméně na dalších pár měsíců se přesto stává mým nejbližším spolulezcem.

mallos de riglos

Konečně odjíždíme do hlavní  destinace zájezdu: Mallos de Riglos. Počasí se umoudřuje, vetřelec taky. Nic nebrání  kochačce v kempu s úžasným výhledem na věže a cesty, které nás čekají ve dnech příštích.

jaja v el puro

Na rozlez si s Jájou dáváme klasickou normálku na el Puro – postraní výčnělek Pisónu – nejmohutnější bagety v nabídce pekárny (první spárové délky v koutě jsou bohužel  hustě dojištěné borháky). Následuje pokus o klasiku na Pisón, který se zvrtává v celodenní kličkování stěnou s finálním drolivým výlezem na vrchol – výsledná kombinace cest  se dá zpětně hodnotit jako vcelku zdařilá.

Pohled z Pisonu na Fire

Úžasné je i samotné slanění z vrcholu, které obsahuje mimo jiné 2 plné 60m lanové délky s průhledy z úzkého komína na osvětlenou vesničku Riglos. Restday zaplňujeme jídlem, válením na slunci a dalšími nezbytnostmi, jakož i finální návštěvou starověké nekropole, kde si Buri vyhlídne krásné místo k poslednímu odpočinku.

2013_04_05_fr_sp_adam-141

Důkladně promýšlíme taktiku průstupu třešničkou dortu našeho výletu. Fiesta de los biceps je známá cesta, už zdálky viditelná v převisu Visery jako bílá dálnice zamádžených dlaní. Cesta obsahuje jednu délku 6c+ a jednu 7a, svým tvarem připomíná obrácenou parabolu s přibližně 200m převislého lezení. Proto vrtáme díry do prkénka, které se tak spolu s kulatou smycí stává luxusní štandovou houpačkou měnící utrpení jističe v kochačku. Utrpení druholezce s báglem zase likvidujeme nákupem 50m šňůry v domácích potřebách, která je do horní části báglu volně spuštěna, takže prvolezci nic nebrání v jejím volném vytažení karabinou na sedáku.

Madlace jedna radost, jen neodpadnout mezi nimi, jisteni je vzdalene od 5 m a semtam i dal, to uz by se do cesty vracelo spatne :)

Pořadí lezců je potom prvolezec se šňůrou, druholezec, bágl.  Rychlost postupu není závratná, pro cestu dané délky však dostačující, potěšení z lezení několikanásobně zvýšeno. Všechny délky přelézám volně prvním pokusem, střídavé vedení je narušeno pouze Buriho výpadkem v 6c+. Zajímavý je i dolez na vrchol Visery , kde slepenec  z obrovských valounů přechází do jemnějšího, téměř vápencového matroše.

Poslední den dáváme s Jájou ještě vcelku delikátní cestu na Aguju Roju  se štandy v opuštěném supím hnízdě a pod dohledem supice  se supátkem z protější stěny. Kolem nás i pod námi krouží hejna až několika desítek obřích ptáků. Velkých dravců tady mají přehršle (Sup bělohlavý,Orlosup bradatý, Sup mrchožravý, Orel skalní, Sokol stěhovavý, atd.). Přichází další vlna dešťů a my odjíždíme do tentokrát už slunné Francie. Jája s Jančou si dávají lehkou vícedýlku na jedinou věž v okolí, my s Burim bušíme 7áčka v převisech u jezírka. Nakonec si jěště rozseknu hlavu o větev abych vypadal při návratu drsněji, spraví to pár tekutých stehů z nedaleké lékárny. Poslední den lezeme v parádním sektoru „Tresor du Zebra“, kde se nacházejí i lehké cesty kolem 30m.

Cesta domů probíhá pro změnu za přívalů deště střídaného krupobitím.

This entry was posted in Horolezectví. Bookmark the permalink.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Connect with Facebook

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>