Přechod z měkkého na tvrdé deskové vázání

Pohyb ve velehorách alpského typu přináší často dlouhé a namrzlé traverzy, stejně jako sjezdy v ne právě ideálních sněhových podmínkách.  K dosažení vrcholů kopců a sedel je často nezbytné sundat splitboard a pokračovat v botech ať už s nasazenými mačkami nebo bez nich. Tyto podmínky vedly již mnoho spliterů k přechodu od měkkého freestylového vázání k vhodnější výbavě – tvrdým botám s vibramovou podrážkou a k deskovému vázání.

Tento setup přináší velký počet výhod:

1. Tvrdé boty umožnují zakopnutí špičky do krusty, stejně jako solidní upevnění poloautomatických maček, pohyb v horském terénu je tak o poznání bezpečnějsí.
2. Přenos síly do hrany lyže v namrzlých traverzech je podstatně lepší u pevné boty, která nemá volnost v kotníku. Tím je omezeno sklouzávání po spádnici, stoupací železa je tak třeba nasadit méně často.
3. Při stoupání dojde k maximálnímu odlehčení splitboardu sejmutím deskového vázání (které je uloženo do batohu), tvrdá bota obsahující ve skeletu zabudovanou hrazdičku je ukotvena pouze špičkovým dílcem „dynafitového“ vázání. (kompatibilní vázání vyrábí například také G3 – např. model ONYX).
4. Při sjezdu je umožněna lepší kontrola nad splitboardem zejména v obtížných sněhových podmínkách

Další výhody uvedeného systému, stejně jako podrobné popisy přechodu a nezbytného vybavení nalezenete například v třídílném článku na stránkách snowboardmountaineer  zde.

Paulholdingův blog o splitboardingu s hardboots

Problematikou tvrdých vázání a všech možných kombinací nastavení se zabývá také rozsáhlá část diskusního fóra na splitboard.com

Výrobců tvrdých splitboardových vázání a skialpinistických bot je na trhu několik, je už jen na vaší fantazii, jakou kombinaci zvolíte.